Průzkum evropských farem provedený rozborem hlavních aspektů

Další informace o "Farmy EU v číslech" jsou k dispozici v jiných dokumentech této databáze a v přílohách.

Úvod

"… Budoucnost spotřeby hnojiv závisí na rovnici, v níž jsou proměnnými hodnotami populace, živiny, pozemky, kapacita výroby hnojiv, zemědělská technologie, ekologické faktory, vzdělávání farmářů a jejich finanční postavení." V této rovnici, kterou zformuloval Ken Gilbert (British Sulphur Corporation, IMC World Conference - Světová konference IMC, Honolulu 1984) můžeme také nalézt dvě důležité proměnné, které se týkají farmářů. Je zcela zřejmé, že aby bylo možné porozumět budoucí spotřebě hnojiv, je stále důležitější znát konečné spotřebitele, tedy pěstitele.
V tomto článku je konečným cílem popis konečných spotřebitelů ve státech Evropské Unie, tedy odběratelů společností vyrábějících hnojiva. Budeme hledat odpovědi na problematiku tohoto průzkumu analyzováním některých údajů z úředních informačních zdrojů. Porovnáním a okomentováním těchto statistických dat bude možné vytvořit obraz evropských farmářů. Bude se skládat z čísel, ale doufejme, že bude vypadat jako "skutečná tvář" farem Evropské Unie.
První dilema, s nímž je nutné se vyrovnat, bylo určení, které zdroje informací si vybrat z hlediska správné formy porovnávání, neboť šlo o hodnoty poskytované z mnoha různých zemí. Můžeme buď vybrat si údaje z mnoha zdrojů, a mezi nimi rovněž vyhledat tzv. "čerstvá čísla", nebo se více spoléhat na méně aktuální čísla ze statistiky Eurostat. Abychom si byli jisti sourodostí těchto údajů, upřednostnili jsme volbu druhé možnosti, ale pokud je to možné, jsou na základě jiných analyzovaných zdrojů zdůrazněny budoucí trendy. Poslední průzkum Eurostatu týkající se farem byl aktualizován v roce 1993. Četnost provádění průzkumu je každé dva roky a čas zpracování shromážděných údajů zabírá rovněž dva roky. Proto bude aktualizovaná edice (1995) k dispozici na konci roku 1997.Nicméně nedochází k tak radikálním změnám, jimiž by náš průzkum pozbyl platnosti, a zmíněné dočasné mezery jsou pokryty formou studie některých trendů. Většina údajů, které budeme předkládat, se týká 12 členských států, ale předkládáme také obecnou strukturu farem nových tří zemí, připojených do Evropské Unie.

1.1. Počet zemědělských celků

Zemědělské zemědělské celky jsou podle definice Eurostatu z technického i ekonomického hlediska takové jednotky, které mají samostatné řízení a produkují zemědělské výrobky. Podle této definice jsou vyloučeny nejmenší zemědělské celky (menší než 1 ha), a dále pak ty, které nevyrábí podle určitého minimálního standardu. Jinými slovy je tedy možné potvrdit, že koncepce zemědělských celků se poměrně shoduje s jednou farmou.

V 15 evropských zemích existovalo téměř 8 milionů těchto jednotek (údaj roku 1993). V jihoevropských zemích je množství samostatných jednotek poměrně vysoké; pouze v Itálii jich je téměř 2,5 milionů. Z toho může vyplývat existence mnoha jednotek o malých rozměrech a určitý typ méně intenzivního zemědělství.

Zajímavou skutečností, která stojí za zdůraznění, je trend vývoje. Během 6 let se počet polnohospodářských celků snížil o 15%, a před rokem 1987 byl tento podíl ještě vyšší. To by mohlo znamenat, že tato tendence bude pokračovat s menším účinkem i v budoucnosti. Zohledníme-li tento scénář, během deseti let by se počet samostatných jednotek blížil 5 milionům. Je také pravděpodobné, že ztráta samostatných celků bude probíhat v těch zemích, kde jich již existuje mnoho.Další scénář je také úzce svázán s politickým rozhodováním Evropské Unie, zda udržovat malé farmy při životě, či nikoli. Mnoha těmto malým farmám by mohla pomoci nová reforma SZP - společné zemědělské politiky, a v důsledku toho by mohl být klesající trend pomalejší. Navíc je se vší pravděpodobností možné tvrdit, že rozdíl v podílu počtu samostatných celků mezi jižní a severní Evropou zůstane ve střednědobém výhledu stejný.

1.2. Formy držby majetku

Farma může být držena především v intencích dvou typů držby: vlastník provozující farmářskou činnost a nájemný pěstitel. Údaje v posledním grafu vyjadřují podíl zemědělské půdy obdělávané vlastníky a nájemci.
Zemědělské plochy obhospodařované vlastníky znamenají plochy, které patří držiteli půdy a jsou jím obhospodařovány; mezi ně patří oblasti obhospodařované vlastníkem buď ve formě držitele užívacího práva nebo zděděného dlouhodobého pronájmu, nebo jiného podobného typu držby.Zemědělské plochy obhospodařované nájemci zahrnují plochy, pronajaté držitelem léna obecně na dobu nejméně 12 měsíců za pevně určené předem dohodnuté nájemné (předávané v hotovosti, naturáliích, nebo jinak) a na něž existuje písemná nebo ústní nájemní smlouva.
Mezi různými zeměmi se ve vztahu k formám držení farem projevuje značný rozdíl. Interval se pohybuje od poměru 3 vlastníků obhospodařujících svou půdu proti deseti zemědělským nájemcům v Belgii na 9 proti 10 v Irsku (1993).

Bylo by to možné vysvětlit mnohými důvody:
a) dědičné charakteristiky země
b) cena pozemků (závisí také na dostupnosti pozemků)
c) profesionální úroveň pěstitelství dané země a finanční situace farem
d) přínos získaný reformou SZP, kdy se zvýší výměra pozemků.


Za předpokladu, že by mohl být pronájem farmy známkou profesionálnějšího typu obhospodařování půdy vzhledem k tomu, že je možné si dovolit další nájemné náklady, mohly by mít země s vyšším podílem půdy obdělávané nájemci také vyšší podíl profesionálních farem.
Pokud farmáři chtějí provádět nebo rozšiřovat své podnikatelské aktivity a ceny pozemků jsou příliš vysoké, mohou si pozemky pronajmout. Farmář musí být v dobré situaci a případně být i připraven v krátkém výhledu realizovat zisk. Samozřejmě to neznamená, že v zemi s nízkým podílem půdy obdělávané nájemci neexistují vůbec žádné profesionální farmy.

Zajímavou informací, kterou stojí za to prostudovat, jsou trendy Patnáctky Evropské Unie u zemědělské plochy obdělávané vlastníky proti nájemcům. V současnosti je trend stejný pro všechny země. Bude se blížit koeficientu 50/50, neboť evropské údaje i údaje ze všech zemí uvádí, že poměr půdy obdělávané vlastníky víceméně rychle klesá. Za tím by se mohly skrývat odmítavé postoje mladých lidí vykonávat dál profesi zděděnou po svých rodičích, a zvyšující se přítomnost obchodníků a podnikatelů, kteří tuto profesi vykonávají podnikatelským způsobem.

1.3. Zemědělské celky podle kategorií velikosti

Průměrná velikost farmy v tomto průzkumu se vztahuje k zemědělské výměře, která je dostupná pro obdělávání. U této analyzované proměnné existují mezi různými zeměmi EU značné rozdíly. Nesourodost průměrné velikosti mezi farmami EU by mohla záviset na mnoha důvodech:a)typ farmářské činnosti země; např. "zahradnictví" a "živočišná výroba" nepotřebují velké pozemky, i když mají tyto farmy velký obrat;
b)územní hlediska dané země;
c)přítomnost profesionálního hospodaření s velkoplošnými pozemky proti neprofesionálnímu hospodaření na půdě.


Nicméně platí, že hlavním ukazatelem přítomnosti vhodného podílu profesionálních farem je jejich vyšší průměrná velikost, ale nemusí to vždy v plné míře platit. Např. v Nizozemsku - graf - je průměrná velikost farem (16,8 ha) v porovnání s jinými důležitými zemědělskými zeměmi poměrně nízká. To by mohlo být vysvětleno prvními dvěma důvody uvedenými výše, a přitom to nevede k nízkému zastoupení profesionálních farem.Symetrickou připomínku je možné uvést u Irska. Zde je průměrná velikost farem velká, vzhledem k tomu, že se jedná hlavně o hospodářská zvířata vyháněná na pastviny na velkých pozemcích, čímž irská struktura farem velké "profesionality" nedoznává, nebo přinejmenším nepřevyšuje holandskou.

Můžeme si také povšimnout, že všechny jihoevropské země mají průměrnou velikost farem poměrně nízkou, kdy nejmenší jsou řecké farmy (4,3 ha). Tyto indikace můžeme propojit s již analyzovaným počtem samostatných zemědělských jednotek. Kde je průměrná velikost nízká, existuje také vysoký počet samostatných celků; důvod by mohl být v tom, že v těchto zemích existuje vysoký počet "malých kousků země".

Pokud jde o vztah k průměrné velikosti farem v EU to v roce 1993 bylo 16,4 ha. Trend zcela zřetelně směřuje k větším plošným výměrám, s průměrným růstem 1,5 ha každé dva až tři roky. Analýzou velikostního rozložení - viz graf - můžeme sledovat, že těchto 60% hospodářských subjektů má velikost menší než 5 ha, a jen 2,6% přesahují 100 ha. I když v prvních třech kategoriích grafu nedochází k silným změnám v trendech, u posledních dvou velikostních kategorií (výměry 50 ha až 100 ha a větší než 100 ha) panuje trend k vyššímu zastoupení hospodářských celků uvnitř těchto intervalů. Delta (koeficient poměrného nárůstu) poslední kategorie během 7 let představuje 52% !
Z toho by mohl vznikat dojem, že průměrná velikost farem v Evropské Unii není dosud vysoká vzhledem k existenci mnoha hospodářských celků s malou plošnou výměrou, které jsou zastoupeny v mnoha zemích, ale počet velkých farem roste rychleji, než jak vykazuje průměrný růst.

1.4. Zemědělské celky podle ekonomické klasifikace velikosti

Tato proměnná je pro naši analýzu skutečně zajímavá, protože zvažuje ekonomické měřítko a je jediným ekonomickým ukazatelem dodaným z databáze Eurostatu. Zaprvé definice: ekonomická velikost se určuje na základě celkového standardního hrubého ziskového rozpětí ekonomického celku. Standardní hrubý zisk je vyjádřen v ESU (evropské jednotky velikosti) a jeden ESU odpovídá standardnímu hrubému zisku (marži) 1200 ECU.Aby došlo k získání standardního hrubého zisku, jak vyplývá z tabulky, je nutné propočítat rozdíl mezi výrobní hodnotou a určitými náklady, které přímo souvisejí s výrobou. Z hlediska proměnlivé povahy těchto nákladů můžeme definovat SHM jako marži určenou na pokrytí fixních nákladů a mzdových nákladů.

Tabulka 1.

Standardní hrubá marže	.
Hrubá výroba	Součet hodnoty hlavních výrobků a druhotné výroby. DPH není zahrnuta .
Specifické náklady	- osivo a sadba (nakoupené nebo vyrobené) - nakoupené hnojivo - prostředky na ochranu plodin - různé: voda k zavlažování/postřiku topení sušení - specifické odbytové náklady a pojištění - ostatní
Hrubá marže
SHM	Hrubá marže odpovídající průměrné situaci v daném regionu pro každou zemědělskou charakteristi

Budeme-li tedy analyzovat ekonomickou velikost hospodářských subjektů, je ve vztahu k průměrné farmě možné získat zajímavý náznak o velikosti SHM v různých zemích. Implicitní je, že vysoký SHM není známkou bohatosti a vysokého příjmu. Nicméně platí, že pokud může mít farmář vysokou marži na pokrytí fixních nákladů, může uvažovat o jejím investování, čímž svou farmu rozšiřuje a činí ji kapitálově náročnější. Jinými slovy vede vysoká průměrná SHM země případně k více industrializované struktuře farem.

V grafu mají holandské farmy průměrné SHM vyšší než 80 000 ECU ve srovnání s průměrnými 5 000 ECU v Portugalsku. Jako u jiných proměnných najdeme podobné údaje u všech jihoevropských zemí. Je důležité na tomto místě ale poznamenat, že to neznamená, že by v této oblasti téměř absentovaly profesionální farmy, ale znamená to, že je zde mnoho malých farem, které ovlivňují konečný průměr.

Průměrné SHM 12 zemí EU se zvyšuje s velikostí farem a v roce 1993 se blíží 20.000 ECU. Silný nárůst v mezidobí 1989/90 až 1993 je také odůvodněn přítomností údajů za Východní Německo v roce 1993.

1.5. Samostatné zemědělské celky podle typu hospodaření

Při určení typu hospodaření se řídíme definicí použitou v Eurostatu a zavedenou komisí EU (85/377) v roce 1985. V této definici jsou zdůrazněny různé typy farmaření a nikoli pěstování plodin. Proto zde pravděpodobně nejsou některé informace týkající se všech možných druhů pěstování plodin, touto metodou však dostaneme přehled o způsobech hospodaření v dané zemi. V tabulce 2. je možné vysledovat tuto uvedenou klasifikaci.

Tabulka 2.

Obecný typ	Konkrétní typ
Polní plodiny	obilniny obecné pěstitelství
Zahradnictví	zahradnictví
Trvalé kultury	vinice ovocné a citrusové stromy olivy trvalé kombinované kutury
Živočišná výroba	skot mléčný skot chovný a jatečný skot chovný a jatečný - kombinovaná výroba ovce, kozy a ostatní
Prasata a drůbež	prasata a drůbež
Smíšená rostliná výroba	smíšená rostliná výroba
Smíšená živočišná výroba	Smíšená živočišná výroba, především pastva smíšená živočišná výroba, především prasata a drůbež
Smíšená rostliná a živočišná výroba	kombinace polní plodiny a zvířata na pastvě kombinace různé plodiny a živočišná výroba

3. Hrozby a příležitosti vzhledem ke změnám farem

Nástinem určitých hrozeb a možností ve vztahu ke změnám farmaření v Evropské Unii se přeneseme do zorného úhlu výrobce hnojiv. Abychom byli schopni rozvinout tuto analýzu, jsou v tabulce 3. zdůrazněny nejvýraznější změny ve farmářství Evropské Unie.

Tabulka 3.

Změny ve farmaření EU	Hrozby	Příležitosti
Zvyšující se mezera mezi velkými a malými farmami	- Zastaralé distribuční systémy - Potřeby farmářů jsou různé a pestré	- Prodej přímo velkým farmám zjednodušením distribučního systému - Segmentace trhu. - Více značek
Zvyšování SHM může být pro mnoho farem v EU kapitálově náročnější	- Produktivita se může zvyšovat vzhledem k nové technologii a nikoli užívání hnojiv	- Prodej zemědělských strojů farmářům - Výroba nových hnojiv souvisejících s novými typy technologií, které farmáři používají
Zvyšováním SHM mohou být farmáři EU lépe vzdělaní a orientovaní ve finanční problematice	- Více výzkumu vhodnosti pěstovaných plodin a nízké ceny - Farmáři jsou náročnější	- Zřizování konzultačních firem pro farmáře - Schopnost prodat za prémiovou cenu, ale s vysokou kvalitou
Stále ještě výrazné rozdíly mezi farmami v různých zemích EU	- Velké rozdíly při zavádění strategií - Vysoké náklady na přizpůsobení	- Možnost učit se prováděním příslušných aktivit v některých pilotních zemích - Vytvoření národních strategií
Farmáři jsou lépe vyškolení	- Některé distribuční kanály se stávají zastaralé - Začíná být obtížné prodávat "snadno".	- Zavedení sofistikovanějších výrobků na trh - Studium nových výrobků farmáři
Klesající počet smíšených farem	- Některé distribuční kanály začínají zastarávat	- Racionalizace výroby v těchto regionech
Snižující se počet farem v EU a zvyšující se průměrná velikost farem	- Některé distribuční kanály začínají zastarávat - Menší potenciální počet odběratelů	- Změna distribučního systému - Větší klienti, s nimiž se obchoduje
Velké farmy "požírají" malé farmy	- Farmáři mají větší smluvní sílu	- Bude prodáno více hnojiv (někdy je malé farmy nepoužívají)

Z tabulky je možné vyčíst, že existují dvě velké příležitosti, které vycházejí z analyzovaných změn farem EU:
a) Zjednodušení distribučního systému
b) Segmentace trhu zavedením nových výrobků a značek na trh.