Cesta k efektivnímu využití bioherbicidů díky ultrapřesnému postřiku
Pierre Rodinet's / překlad Patrik Vítek | dnesLimity používání syntetických herbicidů
Od 20. století se syntetické herbicidy staly klíčovým nástrojem v strategiích ochrany proti plevelům a přinesly významné ekonomické i provozní výhody. Společně s dalšími zemědělskými vstupy přispěly v uplynulých desetiletích k výraznému růstu zemědělské produktivity. Intenzivní používání herbicidů však s sebou přineslo i řadu negativních důsledků.
Z těchto důvodů je používání syntetických herbicidů v některých zemích stále více regulováno a zároveň se prosazují integrované strategie ochrany proti plevelům. V důsledku toho roste zájem průmyslu o nalezení udržitelnějších alternativ k syntetickým herbicidům. Molekuly přírodního původu se objevují jako účinná alternativa, která nabízí slibné agronomické přínosy se sníženým dopadem na zdraví a životní prostředí.
Bioherbicidy: výzvy a příležitosti
Bioherbicidy jsou podmnožinou biopesticidů, obvykle odvozených z přirozeně se vyskytujících biologických zdrojů – jako jsou mikroorganismy a rostlinné extrakty – nebo minerálních zdrojů (Cordeau a kol. 2016). Na rozdíl od pesticidů vyrobených ze syntetických molekul není nutné biopesticidy syntetizovat, protože používají aktivní složky, které jsou již v přírodě přítomny. Přirozený původ některých molekul nevylučuje environmentální ani toxikologická rizika – jak dokládají herbicidy na bázi arsenu – což zdůrazňuje trvalou potřebu důkladného posouzení rizik. Bioherbicidy jsou mezi biopesticidy nedostatečně zastoupeny, komerčně dostupných je pouze několik produktů. Jejich široké přijetí zůstává omezené kvůli krátké trvanlivosti, nestabilitě formy, specifickému mechanismu účinku, nekonzistentní účinnosti na poli a vysokým nákladům.
Uvádíme zde příklad bioherbicidů, které jsou stále nedostatečně využívány a jejichž přijetí by mohlo být usnadněno technologií Ultra přesného postřiku od společnosti Ecorobotix.
Mastné kyseliny
Herbicidní mastné kyseliny, přirozeně získávané z rostlinných olejů, jsou neselektivní herbicidy aplikované na listy rostlin po vzejití plevele. Fungují tak, že rostliny vysušují a rychle spálí. Různé molekuly – kyselina pelargonová, kaprinová a kaprylová – jsou registrovány v několika zemích, včetně Evropské unie. Tyto bioherbicidy se stále častěji používají k likvidaci plevele ze zahrad, trávníků, golfových hřišť, parků, chodníků, silnic a průmyslových areálů. Jejich použití v zemědělství je však stále vzácné kvůli jejich vysokým jednotkovým nákladům v kombinaci s vyššími doporučenými dávkami (Ciriminna et al. 2019; Loddo et al. 2023). Mastné kyseliny jsou známé svou nízkou environmentální toxicitou, a to i v polních podmínkách (Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) et al. 2021).
Herbicidní účinek mastných kyselin je nejúčinnější proti širokolistým plevelům v jejich raných fázích růstu (Pannacci et al. 2022). Výzkum ukazuje, že kontrolu plevelů lze zlepšit použitím různých strategií, jako je například několikrát ošetřená rostlina v krátkých intervalech během sezóny nebo smíchání přípravku se smáčedlem či jiným herbicidem (např. esenciálním olejem).
O krok dále s ultra přesným postřikovačem ARA od společnosti Ecorobotix
Postřik s ultra vysokou přesností (UHP) od společnosti Ecorobotix umožňuje významný krok vpřed v používání bioherbicidů. Díky cílení na jednotlivé plevele umožňuje UHP aplikovat neselektivní molekuly – jako jsou mastné kyseliny – postemergentně a zároveň drasticky snížit objem postřiku, a tím i náklady. Vzhledem k tomu, že se jejich mechanismy účinku liší od mechanismů syntetických herbicidů, poskytují tato řešení konvenčním pěstitelům nové možnosti boje proti plevelům rezistentním na herbicidy. UHP také vytváří potenciální synergie s mechanickou kultivací porostů: bioherbicidní činidla mohou podpořit včasnou ochranu proti plevelům, když jsou mechanické operace v plodině příliš riskantní, zatímco následné aplikace po rotační nebo radličkové plečce mohou potlačit později vzcházející vlny plevelů (Cordeau a kol. 2016). V některých zemích jsou bioherbicidy registrovány pro ekologické zemědělství a nabízejí nové strategie pro snížení tlaku plevele, omezení hlubokého zpracování půdy a zlepšení ziskovosti zemědělských podniků.
Závěrem lze říci, že kombinace bioherbicidů s ultra přesným postřikem pomocí postřikovače ARA nabízí velmi slibný přístup v rámci integrované ochrany proti plevelům, který efektivně spojuje udržitelnost, bezpečnost a agronomický výkon.
Odkazy na literaturu:
Ciriminna R, Fidalgo A, Ilharco LM, Pagliaro M (2019) Herbicides based on pelargonic acid: Herbicides of the bioeconomy. Biofuels Bioprod Biorefining 13:1476–1482. https://doi.org/10.1002/bbb.2046
Cordeau S, Triolet M, Wayman S, et al (2016) Bioherbicides: Dead in the water? A review of the existing products for integrated weed management. Crop Prot 87:44–49. https://doi.org/10.1016/j.cropro.2016.04.016
European Food Safety Authority (EFSA), Alvarez F, Arena M, et al (2021) Peer review of the pesticide risk assessment of the active substance pelargonic acid (nonanoic acid). EFSA J 19:. https://doi.org/10.2903/j.efsa.2021.6813
Loddo D, Jagarapu KK, Strati E, et al (2023) Assessing Herbicide Efficacy of Pelargonic Acid on Several Weed Species. Agronomy 13:. https://doi.org/10.3390/agronomy13061511
Neal JC (2024) Biological Control of Weeds in turfgrass: opportunities and misconceptions. Pest Manag Sci 80:40–48. https://doi.org/10.1002/ps.7436
Pannacci E, Ottavini D, Onofri A, Tei F (2022) Dose–response curves of pelargonic acid against summer and winter weeds in Central Italy. Agronomy 12:3229
Od 20. století se syntetické herbicidy staly klíčovým nástrojem v strategiích ochrany proti plevelům a přinesly významné ekonomické i provozní výhody. Společně s dalšími zemědělskými vstupy přispěly v uplynulých desetiletích k výraznému růstu zemědělské produktivity. Intenzivní používání herbicidů však s sebou přineslo i řadu negativních důsledků.
Z těchto důvodů je používání syntetických herbicidů v některých zemích stále více regulováno a zároveň se prosazují integrované strategie ochrany proti plevelům. V důsledku toho roste zájem průmyslu o nalezení udržitelnějších alternativ k syntetickým herbicidům. Molekuly přírodního původu se objevují jako účinná alternativa, která nabízí slibné agronomické přínosy se sníženým dopadem na zdraví a životní prostředí.
Bioherbicidy: výzvy a příležitosti
Bioherbicidy jsou podmnožinou biopesticidů, obvykle odvozených z přirozeně se vyskytujících biologických zdrojů – jako jsou mikroorganismy a rostlinné extrakty – nebo minerálních zdrojů (Cordeau a kol. 2016). Na rozdíl od pesticidů vyrobených ze syntetických molekul není nutné biopesticidy syntetizovat, protože používají aktivní složky, které jsou již v přírodě přítomny. Přirozený původ některých molekul nevylučuje environmentální ani toxikologická rizika – jak dokládají herbicidy na bázi arsenu – což zdůrazňuje trvalou potřebu důkladného posouzení rizik. Bioherbicidy jsou mezi biopesticidy nedostatečně zastoupeny, komerčně dostupných je pouze několik produktů. Jejich široké přijetí zůstává omezené kvůli krátké trvanlivosti, nestabilitě formy, specifickému mechanismu účinku, nekonzistentní účinnosti na poli a vysokým nákladům.
Uvádíme zde příklad bioherbicidů, které jsou stále nedostatečně využívány a jejichž přijetí by mohlo být usnadněno technologií Ultra přesného postřiku od společnosti Ecorobotix.
Mastné kyseliny
Herbicidní mastné kyseliny, přirozeně získávané z rostlinných olejů, jsou neselektivní herbicidy aplikované na listy rostlin po vzejití plevele. Fungují tak, že rostliny vysušují a rychle spálí. Různé molekuly – kyselina pelargonová, kaprinová a kaprylová – jsou registrovány v několika zemích, včetně Evropské unie. Tyto bioherbicidy se stále častěji používají k likvidaci plevele ze zahrad, trávníků, golfových hřišť, parků, chodníků, silnic a průmyslových areálů. Jejich použití v zemědělství je však stále vzácné kvůli jejich vysokým jednotkovým nákladům v kombinaci s vyššími doporučenými dávkami (Ciriminna et al. 2019; Loddo et al. 2023). Mastné kyseliny jsou známé svou nízkou environmentální toxicitou, a to i v polních podmínkách (Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) et al. 2021).
Herbicidní účinek mastných kyselin je nejúčinnější proti širokolistým plevelům v jejich raných fázích růstu (Pannacci et al. 2022). Výzkum ukazuje, že kontrolu plevelů lze zlepšit použitím různých strategií, jako je například několikrát ošetřená rostlina v krátkých intervalech během sezóny nebo smíchání přípravku se smáčedlem či jiným herbicidem (např. esenciálním olejem).
O krok dále s ultra přesným postřikovačem ARA od společnosti Ecorobotix
Postřik s ultra vysokou přesností (UHP) od společnosti Ecorobotix umožňuje významný krok vpřed v používání bioherbicidů. Díky cílení na jednotlivé plevele umožňuje UHP aplikovat neselektivní molekuly – jako jsou mastné kyseliny – postemergentně a zároveň drasticky snížit objem postřiku, a tím i náklady. Vzhledem k tomu, že se jejich mechanismy účinku liší od mechanismů syntetických herbicidů, poskytují tato řešení konvenčním pěstitelům nové možnosti boje proti plevelům rezistentním na herbicidy. UHP také vytváří potenciální synergie s mechanickou kultivací porostů: bioherbicidní činidla mohou podpořit včasnou ochranu proti plevelům, když jsou mechanické operace v plodině příliš riskantní, zatímco následné aplikace po rotační nebo radličkové plečce mohou potlačit později vzcházející vlny plevelů (Cordeau a kol. 2016). V některých zemích jsou bioherbicidy registrovány pro ekologické zemědělství a nabízejí nové strategie pro snížení tlaku plevele, omezení hlubokého zpracování půdy a zlepšení ziskovosti zemědělských podniků.
Závěrem lze říci, že kombinace bioherbicidů s ultra přesným postřikem pomocí postřikovače ARA nabízí velmi slibný přístup v rámci integrované ochrany proti plevelům, který efektivně spojuje udržitelnost, bezpečnost a agronomický výkon.
Odkazy na literaturu:
Ciriminna R, Fidalgo A, Ilharco LM, Pagliaro M (2019) Herbicides based on pelargonic acid: Herbicides of the bioeconomy. Biofuels Bioprod Biorefining 13:1476–1482. https://doi.org/10.1002/bbb.2046
Cordeau S, Triolet M, Wayman S, et al (2016) Bioherbicides: Dead in the water? A review of the existing products for integrated weed management. Crop Prot 87:44–49. https://doi.org/10.1016/j.cropro.2016.04.016
European Food Safety Authority (EFSA), Alvarez F, Arena M, et al (2021) Peer review of the pesticide risk assessment of the active substance pelargonic acid (nonanoic acid). EFSA J 19:. https://doi.org/10.2903/j.efsa.2021.6813
Loddo D, Jagarapu KK, Strati E, et al (2023) Assessing Herbicide Efficacy of Pelargonic Acid on Several Weed Species. Agronomy 13:. https://doi.org/10.3390/agronomy13061511
Neal JC (2024) Biological Control of Weeds in turfgrass: opportunities and misconceptions. Pest Manag Sci 80:40–48. https://doi.org/10.1002/ps.7436
Pannacci E, Ottavini D, Onofri A, Tei F (2022) Dose–response curves of pelargonic acid against summer and winter weeds in Central Italy. Agronomy 12:3229
S D Í L E T N A : 
